Při práci na PC se prostě hodí mít některé aplikace vždy po ruce. Jednou z možností je použití klávesových zkratek, či různých vyhledávacích řádek, které umí aplikace spustit. Pokud ale nepatříte mezi příznivce spousty zkratek, nebo neumíte rychle psát, může být řešením mít po ruce nějaká akční tlačítka.

Carl Gordon se rozhodl tento problém vyřešit a sestrojil ovladač se čtyřmi tlačítky, kterými je možné spouštět předvolené aplikace. To vše za použití Arduino Nano. Projekt autor nazval Laptop Controll Box.

Jak je vidět na videu níže, stiskem tlačítek na horní straně krabičky můžete zvolit, která aplikace se má spustit. Aby bylo možné ovládat více aplikací, je možné si na počítači navolit “sady” aplikací a ty pak přepínat pomocí tlačítka na boku krabičky. Aby měl uživatel přehled o tom, která sada je právě aktivní, obsahuje krabička i RGB LED, která svoji barvou vybranou sadu signalizuje.

Na počítači běží program napsaný v prostředí Processing, kterým je možné nakonfigurovat aplikace a který se také stará o komunikaci s krabičkou. I když to z videa není zřejmé, může aplikace běžet na pozadí.

V aktuální verzi projekt podporuje až 24 aplikací rozdělených do šesti skupin podle toho, k jakému účelu aplikace slouží. Jsou to například nástroje, média, životní styl a další.

Více informací o projektu naleznete na serveru Instructables.com.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/03/01/laptop-control-box-provides-speedy-access-to-apps/ a upraveno.

Když se řekne robotická ruka, člověka hned napadne třeba taková, která staví auta ve Škodovce – o podobné jsme tu nedávno psali. Už nás ale většinou nenapadne ta, která vypadá jako ruka lidská.

Maker MertArduino se právě do stavby takovéto ruky pustil, a i když byste takovouto ruku na high-tech robotovi asi nečekali, ukazuje několik zajímavých konceptů. DIY zařízení napodobuje pohyby lidské ruky a je bezdrátově komunikuje pomocí modulů nRF24L01.

Pomyslné kosti ruky tvoří pružiny, které jsou obalené pěnou a lepicí páskou. O pohyb se stará petice serv (pro každý prst jedno), ke kterým jsou připevněna nylonová lanka, která ovládají prsty. Ovládání probíhá pomocí rukavice, na které jsou připevněné senzory ohybu. Ruka se tak snaží kopírovat pohyby vaší ruky.

Tento projekt je krásným příkladem toho, že k zajímavému výsledku nepotřebujete 3D tiskárnu, ani jiná high-tech zařízení.

Výsledek si můžete prohlédnout na videu níže. Další zajímavé projekty naleznete na YouTube kanálu autora.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/03/14/talk-to-the-low-cost-robotic-hand/ a mírně upraveno.

Za poslední dobu se rozhraní elektronických zařízení posunula od různých klávesnic a myší, přes různé dotykové obrazovky až po kamery pro snímání pohybu rukou. Občas se dostaneme i k těm o něco exotičtějším, jako jsou například dočasná tetování, sloužící jako dotykové ovládání. Tým z německé univerzity Saarland University in Saarbrücken nyní přišel s nápadem, jak tato tetování použít pro ovládání smartphonů a počítačů.

Jako dočasná tetování ze žvýkaček i tetování “SkinMarks” přenesete na kůži tak, že jej navlhčíte a přiložíte na požadované místo. Tam zůstane několik dní, než se smyje. Na videu níže můžete vidět, jak tato tetování slouží jako tlačítka, posuvníky i jednoduché vizuální displeje. Zajímavou vlastností je také schopnost tetování snímat jeho aktuální ohyb. Tak se například jedno tetování na prstu může chovat jako tlačítko, když je prst pokrčený, a jako posuvník, když jej natáhnete.

Elektronika

Jeden z typů SkinMark je elektroluminiscentní, takže je schopný zobrazit různé notifikace, jako například aktuální signál či telefonní hovory.

Tetování jsou prozatím propojená s elektronikou na zápěstí, kterou tvoří Arduino Nano a Adafruit MPR121 capacitive touch shield. Kontakt s tetováním zajišťují vodiče, připevněné k tetování měděnou páskou. Tým nyní hledá cesty, jak elektroniku zmenšit a otevřít tak nové možnosti dalšího vývoje.

Více informací naleznete na serveru New Scientist, nebo ve článku, který tým zveřejnil.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/03/20/these-e-tattoos-turn-your-skin-into-smartphone-controls/ a mírně upraveno.

Tadej Strah ze Slovinska sestavil motorizovaný gimball, který slouží ke stabilizaci obrazu z digitálního fotoaparátu. To vše s částmi s celkovou cenou pod 60 dolarů (cca 1500 Kč).

Tadej chtěl vyřešit problém svého kamaráda z filmového klubu, který trpěl následky dětské mozkové obrny a nedokázal udržet kameru dostatečně v klidu pro kvalitní fotografie. V projektu využil senzor MPU-6050 pro detekování pohybu a Arduino Mega pro zpracování dat a ovládání dvou servomotorů.

Jako držák stabilizátoru je použita rukověť úhlové brusky a zbytek těla z ohýbaných kusů kovu, což pomáhá držet cenu celého zařízení pod přijatelnou hodnotou.

Autor doufá, že s trochou vylepšení (menší baterie, tělo vytištěné na 3D tiskárně, Bluetooth připojení…) by mohlo zařízení konkurovat i profesionálním modelům s cenou nad 500 dolarů.

Pokud vás zajímá, jak projekt pokračuje, můžete sledovat autorův pokrok na YouTube.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/03/24/build-a-motorized-gimbal-on-a-budget-with-arduino/ a mírně upraveno.

CanSat – finále ČR

V minulém příspěvku jsme představili projekt CanSat a také naše řešení projektu s Arduinem. V tomto článku se podíváme na finální technické řešení CanSatu PilSat, ale na začátku nejdříve na průběh samotného finále, které se konalo 30.-31.3.

Průběh finále

První den finále se konal na Letkově. Před odjezdem na Letkov jsme se sešli v Centru Robotiky a dokončovali jsme konečnou verzi našeho CanSatu. Kolem poledne se začali scházet ostatní týmy na předem ustanoveném místě v Plzni, odkud byl následný odjezd do Letkova. Po příjezdu do Letkova se vylosovalo pořadí týmů na vypuštění CanSatu. Náš tým PilSat byl vylosován jako třetí/čtvrtý v pořadí z osmi/devíti.

CanSat – finále – PILSAT

První pokus vypuštění našeho CanSatu se nepovedl, proto jsme museli vzlétnout dvakrát. Druhý pokus vypuštění CanSatu se nám už povedl, ale vyskytl se problém a řízené přistání selhalo.

Po vypuštění všech CanSatů jsme jeli zpátky do Centra Robotiky, kde jsme zpracovávali získaná data pro druhý den finále a připravovali se na prezentaci.

Náplní druhého dne finále byly prezentace týmů a výsledků z předchozího dne. Vše probíhalo před odbornou porotou a ostatními týmy. Po prezentacích a obědě jsme se dozvěděli výsledky. Náš tým PilSat se umístil na 5. místě a dostali jsme ocenění za inovativní řešení mise.

Technický popis našeho CanSatu

Náš CanSat byl rozdělen do dvou na sobě nezávislých elektronických obvodů. První byl určen pro samotné získávání dat v průběhu letu a druhý pak pro řízení letu (drona).

Obvod pro ovládání letu (drona)

Tento obvod nebyl nijak složitý, sestavili jsem ho z desky NAZE32. Tato deska je podobná Arduinu, ale své využití má hlavně pro stavbu dronů. Tato deska už má ve svém základu integrovaný barometr, gyroskop a akcelerometr, takže k vlastnímu letu už je pak jen třeba připojit motory s regulátory a napájecí destičku s baterkou. V našem případě jsme použili motory ROTORAMA s tahem 220 g, což pro náš CanSat mělo být dostačující. Jako napájení jsme použili baterii Li-Po 7,4 V s kapacitou 460 mAh, což nám mělo vystačit asi na 2 minuty letu při maximálním tahu.

Obvod pro získávání dat

Do obvodu pro získávání dat jsem použili Arduino MICRO, které mělo na starosti zaznamenávání dat a jejich odesílání do pozemní stanice. Data (teplotu a tlak) jsme získávali ze senzoru BMP180. Tato data jsme pak odvysílali v pásmu 433 MHz do pozemní stanice pomocí modulu RFM69HW. V pozemní stanci byla data přijata a pomocí Arduino UNO poslána přes sériovou linku do počítače. K výměně dat docházelo přibližně jedenkrát za sekundu.

CanSat – pozemní stanice

Zpracování dat

Data, která jsme přijali, jsme museli zpracovat a odevzdat porotě. Ze získaných dat jsme měli za úkol zjistit výšku shozu. Náš výpočet bral v úvahu jak tlak, tak i teplotu. Díky tomuto vztahu se nám tedy povedlo vypočítat výšku shozu na 235 m nad zemí.

Řízené přistání (sekundární mise)

Jak dopadlo naše řízené přistání ukazuje obrázek.

CanSat – po dopadu

Náš plán byl založen na vysunutí čtyř ramen s motory, které by zbrzdily pád a umožnily přechod do “letu”. Po vypuštění našeho CanSatu však došlo k otevření pouze jednoho ramene, takže místo letu následoval volný pád trvající necelých 7 sekund s dopadovou rychlostí cca 68 m/s. Po dopadu došlo ještě k explozi a následnému požáru naší baterky, takže z našeho CanSatu toho moc nezbylo.

K vyklopení ramen mělo dojít po spuštění motorů, domníváme se, že motory bohužel nenaskočily kvůli tomu, že se CanSat po vypuštění naklonil. Deska NAZE32, stejně jako všechny ostatní řídicí desky pro drony, potřebuje být ke spuštění motorů v rovině.

Na závěr bych chtěl poděkovat celému týmu a pořadatelům za skvělou soutěž. Příště se určitě bude dařit ještě více.

Pokud chcete mít na party či svatbě svítící taneční podlahu, můžete si ji půjčit. To ale vyjde dost draho. Na druhou stranu, pokud máte za kamarády kutily, můžete se s nimi domluvit, aby vám ji postavili. Přece na tom nemůže být nic těžkého!

No, popravdě… těžké to opravdu je. Musíte sehnat konstrukční materiál (dřevo, plexisklo) a vyrobit z něj 64 panelů o rozměrech 45 x 45 cm (každý takový panel obsahuje čtyři “pixely”). Celkem tedy máte 256 svítících ploch. V každé takovéto ploše naleznete LED pásek se třiceti LED, které jsou adresovatelné po skupinách tří LED. Dohromady tedy řídíte 7680 LED v 2560 skupinách.

Momentka ze stavby

Stavba a zprovoznění nakonec zabrala 11 měsíců (i s použitím nástrojů jako jsou stroj na osazování PCB, laserová řezačka a další). O ovládání LED se stará deska Teensy 3.1, 256 spínačů pod “pixely” čte deska Arduino Mega.

Více informací o projektu naleznete na webu AvBrand. Video níže dokumentuje stavbu tohoto strhujícího projektu. Naleznete v něm také záznam hry Dance Dance Revolution, která byla upravena speciálně pro tuto podlahu tak, aby ji mohlo hrát více hráčů.

Zajímalo by mě, jestli se stavba opravdu vyplatila. Tak nějak tuším, že ne. Na druhou stranu už autorům taneční parket zůstane i  pro další party a třeba se časem i zaplatí. Rozhodně to ale byl strhující počin, který úspěšně vyřešil spoustu výzev.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/03/27/an-interactive-led-floor-to-get-the-dance-party-started/ a mírně upraveno.

Stejně jako u většiny ostatních produktů, i u pájecích stanic platí, že když chcete to nejlepší, musíte sáhnout hluboko do kapsy. Po tom, co se YouTuber GreatScott! dozvěděl, že pořádná stanice vyjde i na 500$ (asi 12000 Kč), rozhodl se, že si koupí pouze pájku za asi 2500 Kč a ovládací elektroniku si sestaví sám.

Ve stanici použil Arduino Pro mini, malý OLED displej pro zobrazení zvolené teploty, toroidní transformátor a několik dalších komponent. Obal pro stanici si vytiskl na 3D tiskárně.

Více informací o projektu a jeho stavbě naleznete na webu Instructables. Další zajímavé projekty najdete také na YouTube kanálu autora.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/04/12/why-buy-a-soldering-station-when-you-can-build-one-instead/ a mírně upraveno.

Před časem jsme tu měli projekt, který pomocí ručního IR teploměru uměl tvořit tepelné snímky. Byl to ale takový slepenec, který nebyl úplně elegantní. To se o tomto projektu rozhodně prohlásit nedá.

Za použití Arduino Nano, dvou krokových motorů a IR teploměru vytvořil autor velice elegantní tepelnou kameru. Krokové motory postupně otáčejí teploměrem a měří teplotu jednotlivých bodů. Z těch je pak sestaven výsledný tepelný obrázek. K ovládání motorů je použitá deska Kurokesu SCA1. Arduino Nano slouží k získávání informací o teplotě z teploměru.

Velkou výhodou tohoto zařízení je možnost pořídit panoramatické tepelné snímky. Nevýhodou je právě způsob snímkování postupným otáčením teploměru, takže pořízení snímku může zabrat i něco přes hodinu (a to se tepelné podmínky můžou změnit).

Kamera v akci

Výsledný obrázek

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/04/19/diy-panoramic-thermal-imaging/ a upraveno.

Stejně jako minulý ročník soutěže JedoBot, o kterém jsme psali v tomto článku, byl ten letošní plný zábavy, nadšení, zajímavých robotů a konstrukcí. Takovou událost jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít, a tak přináším obrazovou reportáž z této akce.

Soutěž se odehrála tradičně na Jedovnické průmyslovce a pravidla soutěže byla velmi podobná minulému roku. Snad jen s tím rozdílem, že čároví roboti museli letos zdolat ve druhém kole i překážku v podobě černé krychle vložené do tratě. Tohle shrnu jednoduše slovy “no máme co trénovat na příští rok :)”. A teď už k samotné soutěži a pěkně popořádku. Pro vás, co se už nemůžete dočkat jak dopadlo vyhodnocení soutěže o Arduino robota mBot, tak ANO, je to na konci…

Vyplatilo se přivstat si…

Od rána probíhalo v tělocvičně usilovné lazení a tunění robotů všech druhů a kategorií. Největší zájem byl o testování schopnosti robota objet tu zrádnou černou kostku :). Kdo si přivstal, určitě nelitoval.

Příprava na soutěž

Stanoviště měření rychlosti

Přesné měření časů průjezdu čárou zajišťovalo speciální stanoviště měření rychlosti.

Stanoviště měření rychlosti

Skvělé publikum

Nedílnou součástí soutěže bylo to nejlepší publikum, které prožívalo každé robotí klání do posledního robotického kousnutí a škrábnutí.

Skvělé publikum

Tu atmosféru je nejlépe zažít na vlastní kůži, ale následující video ji dobře vystihuje. Počkejte si do konce na nečekaný závěr tohoto robotího souboje…

Stánek Arduino.cz a HWKitchen.cz

Kromě soutěže o Arduino robota mBot jsme měli na stánku k vyzkoušení také robota mBot Ranger v podobě tanku a slepice. Byl k vidění i oblíbený Arduino kit TinyLab nebo růžový mBot. Díky všem co se u nás zastavili!

Stánek Arduino.cz a HWKitchen.cz na JedoBot 2017

Soutěž o Arduino robota mBot – mBot jezdí po čáře

Soutěž o Arduino robota mBot – zájemci o soutěž

Soutěž o Arduino robota mBot – registrace do soutěže

Soutěž o Arduino robota mBot – přehlídka mBotů

Lego čároví roboti

Roboti z LEGO nepatří ve srovnání s kategorií robotů vlastní konstrukcena na čáře k těm nejrychlejším. Některé konstrukce byly ale velmi zajímavé, pokud jde o nápaditost řešení. Roboti si také dokázali poradit obstojně i s vyhýbáním překážce. Dobrá polovina LEGO robotů dokázala kostku objet.

Čárový robot z Lego Mindstorm jede po čáře

Čárový LEGO robot

Čárový robot z LEGO Mindstorm

Čároví roboti vlastní konstrukce s procesorem

Tady se jezdilo o poznání rychleji. Roboti vlastní konstrukce byli oproti robotům z LEGO na čáře až 10x rychlejší! Horší to bylo ale ve druhém kole, kde číhala na trati překážka a ta se stala většině robotů s procesorem v této soutěži osudnou…

Čárový robot s procesorem

Na obrázku je vidět kostka, kterou jsem tu už párkrát nechvalně zmínil. Gratuluji všem robotům, co si s ní poradili. Příště to bude chtít zakomponovat do řešení nějaký vhodný snímač vzdálenosti a do kol enkodéry pro přesné objetí překážky.

Čárový robot s procesorem – tank

Na následujícím videu je Arduino čárový robot HW Kitchen, kterému se podařilo zdolat celou čáru za pouhých 6,26s. Bohužel na objíždění kostky to bylo horší, tohle jsme vůbec nezvládli. Každopádně jsme i tak získali krásné druhé místo a do příště alespoň víme, co zlepšit :).

Sumo zápasníci

Sumo zápasy jsou tradiční disciplínou. Pokud jste viděli video na začátku článku, tak jistě uznáte, že je to i dost napínavá a adrenalinová disciplína.

Sumo klání Lego robotů

Sumo zápas – kdo asi vyhraje?

Sumo zápasy a nadšené publikum

Sláva vítězům, čest poraženým!

Čáry jsou projety a zápasy dobojovány, nezbývá než vyhlásit a odměnit vítěze…

Vyhlášení výsledků soutěže JedoBot

Stupně vítězů na JedoBot 2017

Ukázka robotického ramene firmy Tecnotrade

Vedle soutěže bylo možné shlédnout také inspirativní ukázku robotického ramene firmy Tecnotrade. Pro účastníky závodů to byl dobrý příklad toho, čeho je možné v robotice dosáhnout.

Robotické rameno firmy Tecnotrade

Robotické rameno firmy Tecnotrade – stylová ukázka práce

Výstavka robotů z Lega Mindstorm

Na závěr ještě pár zajímavých robotů z LEGO Mindstorm.

Výstavka robotů z Lega – robot na složení Rubikovy kostky a robot had

Výstavka robotů z Lega – robotický slon

mBot soutěž

A na úplný závěr je tu konečně vyhlášení soutěže o Arduino robota mBot!

Vítězem se stává: Jan Dražil

Vítězi naší soutěže zasíláme modrého robota mBot a gratulujeme k výhře!

Když se někdo rozhodne postavit si kvadrokoptéru, většinou zavítá na web svého oblíbeného prodejce elektronických modulů a koupí si již hotové řešení pro řízení motorů, snímání informací o aktuální poloze apod.

Sedmnáctiletý Nikodem Bartnik se ale rozhodl, že si vše udělá od základu. Vlastnoručně vyrobený klon Arduino Uno použil jako hlavní jednotku pro řízení letu a postavil si také vysílačku pro ovládání kvadrokoptéry. Také se pokusil vytisknout rám, ale po problémech se raději rozhodl tuto část koupit.

Řídicí deska

Zbytek elektroniky tvoří čtyři motory, čtyři moduly pro jejich řízení (ESC), dva rádiové moduly nRF24L01, deska MPU-6050 (gyroskop a akcelerometr), baterie a pár dalších menších komponent.

Více informací o kvadrokoptéře se můžete dočíst na webu Instructables. Dron v letu můžete vidět ve videu níže.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/04/21/teenage-maker-builds-his-own-arduino-drone/ a mírně upraveno.

Mrknout na mě tohle oko někde v noci, tak mám asi co dělat, abych neutekl

Pokud rádi děsíte přátele, nebo třeba zrovna vymýšlíte, jak vašeho robota trochu polidštit, mohl by pro vás být tento projekt dobrou inspirací. Maker Will Cogley vytvořil animatronický model oka, aby mohl na Halloween vyděsit své přátele. I přes svůj původní účel je ale projekt velice zajímavý příklad mechaniky, která se dá použít i u různých humanoidních robotů.

Detail

Oko je možné ovládat pohybem joysticku, stisknutím tlačítka oko mrkne. Potenciometrem je také možné nastavit, jak moc je oko přivřené, když je v klidu. Oko je řízené deskou Arduino UNO. Projekt autorovi zabral jeden den, ale s poskytnutými instrukcemi a zdrojovými soubory to lze jistě zvládnout rychleji.

Více informací o projektu se dočtete na serveru Instructables. Oko v provozu můžete vidět na videu níže.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/04/24/scare-your-friends-with-a-3d-printed-animatronic-eyeball/ a mírně upraveno.

Pokud vám, někdo řekne, že si postavil robota, který se může volně pohybovat, pravděpodobně si představíte nějaké vozítko s koly čí pásy, nebo robota typu hexapod. Kutil s přezdívkou joesinstructables se ale rozhodl vytvořit něco trochu jiného a sestrojil robota, který se pohybuje plazením. Svůj výtvor nazývá “Mamba z Erijského jezera”.

Autor propojil tucet servomotorů a vytvořil z nich zařízení tvarem i pohyby podobné hadu. Každý článek má vlastní kolečka. Ta ale nemají pohon a slouží pouze pro zvýšení pohyblivosti. Zařízení je řízené deskou Arduino Mega a je schopné se pohybovat v několika módech, které jsou inspirované dvěma způsoby plazení hadů a také pohybem červů.

Robohad

Robohad se skládá ze dvanácti článků. Každý tvoří servo motor, železné konstrukční prvky, svorka na vodiče a pár LEGO koleček. Robota je možné ovládat pomocí dálkového ovládání, ale je také schopný samostatného pohybu díky IR senzoru ve přední části.

Více informací o projektu naleznete na webu insructables.com.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/04/25/the-lake-erie-mamba-is-a-12-servo-snake-robot/ a mírně upraveno.

Předělejte si staré autíčko a ovládejte ho vlastním mobilem!

Asi každý z nás má doma staré již nepoužívané autíčko, a to buď odložené a zapomenuté ještě z dětství, nebo zničené s odpálenou elektronikou v důsledku opravdu aktivního hraní. V mém případě se jedná o druhý uvedený příklad. V tomto článku se budu věnovat postupu, jak si předělat v podstatě jakékoliv autíčko na ovládání smartphonem přes Bluetooth pomocí Arduina. Postup i kód celého projektu jsou velmi jednoduché, a tak jsem přesvědčen, že tento upgrade zvládne vytvořit každý z vás.

Potřebné součásti

1. podvozek nějakého RC auta
2. 1 x Arduino UNO
3. 2 x relé (Arduino friendly)
4. 1 x micro servo
5. Bluetooth modul HC-05 nebo HC-06
6. baterie (zde 12V / 1200mAh),
7. LED (červenou a bílou) a piezo bzučák
8. šrouby M3 (4 x 25 mm a 6 x 15 mm) + matice M3
9. power banka
10. mobil s androidem
11. + ještě pár drobností uvedených v článku

Jdeme na to!

Stáhněte si aplikaci “Arduino Joystick Controller” dostupnou na: https://play.google.com/store/apps/details?id=com.andico.control.joystick

V této apce je mimo jiné 7 tlačítek sloužících na: zapínání světel, klaksonu a řízení serv namontované kamery. Jsou k dispozici také 3 tlačítka (A,B,C) pro libovolné obsazení uživatelem (např. maják, světelná rampa). Ale o těch někdy příště.

Arduino Joystick Controller

Ještě potřebujeme destičku, která bude rozměrově sedět k velikosti auta. Na tuto desku budeme vše montovat a následně ji umístíme na šasi (podvozek) auta. Já používám 2 mm silné plexisklo. Dá se koupit v každém hobby marketu a jedna plotna o velikosti 25 x 50 cm se prodává asi za 80 Kč. Tuto destičku jsem si nařezal na potřebné rozměry pomocí plátku do ruční pilky. Na destičku jsem si přiložil Arduino součástky, relátka a BT modul a fixou jsem si poznačil jejich umístění a přes dírky tenkým fixem označil tečky pro vrtání děr. Součástky, které nemají díru uchytíme pomocí stahovacího pásku. V mém případě jsem pomocí stahovacího pásku uchytil Bluetooth modul.

Na obrázku vidíte namontované komponenty na plexiskle (bez světel a klaksonu).

Arduino Bluetooth auto – zapojené součásti

Vybereme také vhodné místo pro servo, a pomocí šroubů nebo pásků (jako v mém případě) připevníme servo na tyč řízení.

Arduino Bluetooth auto – detail serva

Zapojení

Vše zapojíme dle následujícího schématu. Baterii dáme původní nebo s podobným napětím (baterie na schématu je pouze orientační).

Zapojení Arduino Bluetooth auta

Arduino program

Spustíme si Arduino IDE a stáhneme si zdrojový kód ZDE.

Otevřeme zdrojový kód a zvolíme COM port a vývojovou desku (já mám: ARDUINO UNO na COM5). Zkompiluj a nahraj do Arduina.

Otevři sériový monitor. Objeví se informace, že BT modul není připojen. Znamená to, že program čeká na spárování s telefonem.

Připojení Bluetooth modulu

Po spárování telefonu s modulem se objeví následující:

Spárování Bluetooth modulu s telefonem

Jednotlivé hodnoty nám udávají směr, rychlost, úhel zatočení, příkazy pro světla, klakson a tlačítka.

Určitě jste byli při konstrukci a montování úspěšní a už si vesele jezdíte s vašim novým Arduino autíčkem!

Za použití desky Arduino Micro si francouzský kutil Joebarteam sestavil biometrické zařízení pro odemykání garáže.

Jedním z těch rychlejších způsobů odemykání čehokoliv je využití otisku prstu. Joe na tomto principu založil projekt na odemykání garáže. Použil k tomu dvě hlavní součásti – čtečku otisků prstů a bistabilní relé, které slouží k odpojení senzoru v případě potíží.

Detail systému

Výsledek vypadá opravdu profesionálně. Na projektu je zajímavý samotný uzamykací mechanismus. Po přiložení prstu a správné detekci otisku dojde k uvolnění dvou západek na dolní straně dveří, takže je poté možné dveře otevřít. Celkový systém je poměrně komplexní a obsahuje několik bezpečnostních prvků.

Pro více informací navštivte stránku projektu na Instructables.com.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/04/26/unlock-your-garage-door-with-a-fingerprint/ a upraveno.

U počítače by mělo jít pomocí klávesnice ovládat všechno. Záleží jenom na tom, jak moc pohodlné ovládání je. Když například brouzdáte po webové stránce, nebo se koukáte na video, mohlo by být vhodnější použít kolečko myši. To ale zase znamená, že musíte zvednout ruku z klávesnice a sáhnout po myši. Kdyby takové kolečko bylo i na klávesnici, mohlo by to ušetřit trochu času.

Proto se maker Eletricrelay rozhodl vytvořit si ke klávesnici slider založený na Arduino Nano, který díky motoru poskytuje i zpětnou vazbu. Detaily zveřejnil na serveru Imgur. Díky slideru se může pohybovat po webové stránce, nebo také přepínat mezi otevřenými záložkami či programy. Slider je také možné použít pro vizuální zobrazení notifikací – když přijde nějaká nová, zatřese se. Auto vytvořil i plugin pro ovládání video editoru Adobe Premiere.

Pro více informací se podívejte na web Imgur nebo na video níže.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/04/28/enhance-your-keyboard-with-the-slidebar/ a mírně upraveno.

TL;DR: Koupit, ale s nákupem opatrně.

Často nám někdo píše nebo volá, že se mu už třeba i několik dní nedaří zprovoznit koupenou Arduino desku. Většinou se jedná o nějaký Arduino klon a problémy s tím spojené. Naštěstí ve většině případů stačí nešťastníkovi vysvětlit, že jeho deska nemá převodník založený na ATmega16U/8U, ale používá jako převodník CH340G či podobný. Potom už je řešení problému jen otázkou nalezení těch správných ovladačů.

Ne vždy je bohužel řešení tak jednoduché. Občas je potřeba sáhnout po pájce a opravit pájení desky, vyměnit stabilizátor napájecího napětí, krystal nebo jinou součástku. Občas šumí analogové vstupy nebo je problém s FTDI čipem. V některých případech je třeba Arduino klon prohlásit za mrtvý a odeslat do křemíkového nebe. Měli jsme i případ, kdy takové Arduino poslalo do nebe připojený počítač a to je opravdu smůla. Ale naštěstí všechno tohle nemusí být tak horké a na to se podíváme v tomto článku. Hodně záleží o jaký klon se jedná a kdo s Arduinem pracuje.

Co je to Arduino klon?

Jelikož je Arduino od začátku založené na maximální otevřenosti a zdrojové kódy i podklady pro HW naleznete ke všem oficiálním deskám Arduino.cc nebo Arduino.org, je logické, že se této možnosti chopila hned celá řada dalších výrobců.

Oficiální Arduino UNO

Arduino klon poznáte většinou podle názvu, který obsahuje slovo duino (celé slovo Arduino výrobci použít nemohou – je chráněno licencí). Můžete se tak setkat s klony Rainbowduino, Freeduino, Seeeduino a další. Zmíněné klony by se daly označit za značkové. Mám tím na mysli, že je vyrábí konkrétní výrobce a ručí za ně svým jménem. Tyto klony mají často konkrétní vylepšení (například spínaný napájecí zdroj, více konektorů a podobně) a kolem sebe komunitu uživatelů a také vypracované návody pro jejich ovládání.

Seeeduino klon

Klony by se dále daly rozdělit podle toho, jak moc se liší od oficiálních Arduino desek. Můžeme totiž najít klony, které jsou prakticky totožné s originálem, liší se například jenom v barvě. Na druhé straně tohoto dělení leží “exotičtější” desky, jako je například již zmíněné Rainbowduino, nebo Touch-Board. Ty se tvarem původním deskám vůbec nepodobají a mohou být vybavené i různým specializovaným hardware pro konkrétní aplikace – řízení RGB maticového displeje u Rainbowduino, nebo kapacitní senzory u Touch-Board.

Bare Conductive Touch-Board

Rainbowduino

Většinou klony běží na procesorech řady ATmega, stejně, jako originální desky, ale ne vždy. Můžeme se tak setkat i s deskami, jejichž hlavním procesorem je čip ESP8266 s WiFi (Wemos D1, NodeMCU…) a dalšími. Obecně je ale spojuje fakt, že je možné je programovat v Arduino IDE.

Wemos D1

Samostatnou kategorií klonů jsou “neznačkové” klony, tedy desky, které nalezneme na EBay, či Hobbyking. Desky jsou vzhledově podobné s originálními deskami, mohou se lišit barvou a použitými součástkami. Tyto desky jsou většinou označené Compatible with Arduino a podobně. U nich potěší hlavně nízká cena, takže je to celkově lákavá varianta. Po této variantě sáhnou uživatelé, kteří chtějí prostě ušetřit. Dále pak ti, co mají hotový projekt, který chtějí někam umístit natrvalo a je jim líto originální desky.

Pokud zvolíte tuto možnost, je na místě opatrnost. Asi nejlepším ukazatelem jsou recenze obchodníka, který desky nabízí. Také byste měli počítat s tím, že občas některé desky nemusejí fungovat nebo se u nich časem může objevit závada. Většinou je ale jejich spolehlivost dobrá a menší procento nefunkčních desek vyváží jejich nízká cena.

Mám si koupit radši klon, nebo originál?

Snad každé Arduino fórum má diskusi věnovanou tomu, jestli má cenu kupovat originální desky, když se dají na Ebay sehnat (teď plácnu) pětkrát levněji. Moje odpověď je: má i nemá, musíte prostě vědět co děláte.

Pokud jste začátečník, který s programováním a elektronikou teprve začíná, neprohloupíte do začátku s originální deskou, nebo alespoň značkovým klonem. Tyto desky jsou vyrobeny z kvalitních součástek a otestované, Arduino IDE má k originálním deskám ovladače, je u nich k dispozici spousta návodů, a jelikož jsou “standardní”, dostane se vám velice jednoduše pomoci na fórech, protože se máte od čeho odpíchnout. Pokud u klonu něco nefunguje, pak ušetřené peníze často nestačí pokrýt čas, který je potřeba na vyřešení problému. Není větší bastlířská smůla, když si začátečník pořídí na začátek levný klon, který nefunguje správně, a odradí ho to od další práce s Arduinem :(.

Pokud se řadíte mezi zkušené uživatele, tak si můžete dovolit experimentovat s klony jak je libo :). Většinou vás totiž menší problémy nerozhodí (pokud jsou) a dokážete si v případě problémů poradit. U originálních desek mohou být pro pokročilé uživatele zajímavé certifikáty prohlášení o shodě, RoHS a podobně. Máte tak jistotu, že se na zkouškách EMC můžete o Arduino opřít.

Na závěr si dovolím malou vsuvku. I mě je líto nechat originální desku ležet zavřenou někde ve fungujícím projektu. Pro tento účel používám klony. Občas si ale nějakou originální desku koupím. Zaprvé se mi originály moc líbí a zadruhé mi přijde fér podpořit platformu, která odstartovala a stále aktivně rozvíjí kutilskou vlnu po celém světe.

Stalo se vám někdy, že byste si rádi někam vzali rozdělaný Arduino projekt, ale pak jste si to rozmysleli, protože se vám s sebou nechtělo tahat nepájivé kontaktní pole, shieldy, elektronické moduly, propojky, LEDky, Arduino atd.? Nebo jste měli nápad na senzační projekt, ale nadšení vás přešlo, když jste poněkolikáté překontrolovali zapojení a projekt pořád nefungoval správně? Tak přesně tyto problémy řeší různé All-in-one Arduino kity. O jednom takovém kitu – Evive – jsme tu už psali. Dnes se podíváme na kit TinyLab, který možná znáte z naší nedávné dřevorubecké soutěže.

K čemu je to dobré?

Když přišlo Arduino, způsobilo takovou malou revoluci. Každý měl možnost si vzít desku, zasunout shield, či připojit pár komponent, nahrát kód přes USB do čipu a projekt byl na světě. Když zapojujete jeden modul, nebo pět LEDek, tak je to jistě jednoduché. Co když máte ale modulů víc? To si pak musíte pohlídat, aby se piny jednotlivých modulů nerušily a nakonec také vše správně zapojit. Zapojení se většinou povede, ale vyžaduje poměrně dost času. Proč ale nesáhnout po nějakém řešení, které má už všechny nejčastěji používané komponenty zapojené a věnovat se tomu, jak má Arduino projekt fungovat?

Co TinyLab umí?

TinyLab je deska, na které naleznete plně funkční Arduino Leonardo. To vám umožní desku využívat i jako klávesnici a myš pro počítač. Kromě toho je ale osazená spoustou dalších elektronických součástek – naleznete na ní připájené komponenty:

• potenciometr
• piezzo bzučák
• fotorezistor
• teploměr
• relé
• tlačítka
• rotační enkodér
• LEDky
• LCD displej s podsvícením
• sedmisegmentový displej se čtyřmi číslicemi
• slot na mikro SD kartu
• hodiny reálného času (RTC)
• EEPROM paměť

Krom toho deska ještě obsahuje konektory pro připojení:

• DC motoru
• rádiového modulu typu NRF24Lxx
• WiFi modulu ESP8266
• Bluetooth modulu
• modulu XBee

Na desku je samozřejmě také možné připojit shieldy kompatibilní s Arduino Leonardo (UNO).

Komponenty TinyLab

Arduino kit TinyLab se vyrábí ve třech různých variantách podle toho, kolik modulů navíc k desce dostanete. Na obrázcích níže vidíte všechny možnosti. Zde jsou stránky výrobce TinyLab, najdete tam i fotku týmu vývojářů, kteří za projektem TinyLab stojí.

Maker Kit

Maker kit obsahuje desku TinyLab, napájecí adaptér, USB kabel a konektor na 9V baterii.

IoT Kit

IoT kit obsahuje to, co Maker kit a k tomu ještě WiFi modul ESP8266, rádiový modul nRF24L01 a Bluetooth modul HC-06.

Exclusive Kit

V Exclusive kitu naleznete navíc dva XBee moduly, USB převodník pro XBee modul (můžete pak komunikovat s TinyLab z PC bezdrátově), SD kartu a drátové propojky.

První spuštění, nastavení prostředí

1. Připojte napájecí adaptér do sítě a připojte jej k TinyLab.
2. Přepněte spínač vedle napájecího konektoru do polohy ON. LED s popiskem ON by se měla rozsvítit
3. Připojte TinyLab přes USB k PC
4. Otevřete Arduino IDE
5. V menu Tools/Boards vyberte desku Arduino Leonardo
6. V menu Tools/Ports vyberte port s TinyLab – je možné, že se bude hlásit jako Arduino Leonardo
7. Ve File/Examples/Basics otevřete příklad Blink
8. Nahrajte program do desky

void setup() {
  pinMode(LED_BUILTIN, OUTPUT);
}

void loop() {
  digitalWrite(LED_BUILTIN, HIGH);
  delay(1000);                    
  digitalWrite(LED_BUILTIN, LOW);
  delay(1000);                    
}

Jistě jste si všimli, že je na desce velké množství červených přepínačů. Ty slouží k připojení jednotlivých komponent k hlavnímu čipu. Po nahrání programu se ujistěte, že je přepínač vedle pinu 13 (je označený číslem 5) v poloze ON. Pokud jsou červené přepínače v poloze OFF, můžete ke konektorům Arduina připojit vlastní elektronické obvody.

Přepínač pro pin 13

Červená LED v levém spodním rohu (označená L1) by nyní měla blikat.

To by bylo pro dnešek vše. V dalších dílech si postupně projdeme jednotlivé komponenty.

Arduino kit TinyLab pořídíte na Arduino e-shopu Hwkitchen.cz.

Pokud neznáte Geocaching, tak vězte, že se jedná o celosvětovou hru, ve které je vaším cílem hledat různě velké krabičky – takzvané keše (anglicky cache). V těchto krabičkách naleznete bloček, do kterého se zapíšete a vejdete tak do síně slávy nálezců keše. Kromě bločku občas krabičky obsahují i pár dalších předmětů. Zároveň svůj nález zapíšete na webu geocaching.com. Na tomto webu naleznete také informace, kde keše hledat, často ve formě GPS souřadnice. Do hry se nemusíte zapojit pouze jako hledač keší, ale také jako jejich tvůrce.

Maker Clipwings se rozhodl, že si svoji vlastní keš také vytvoří. Chtěl ji ale ještě trochu obohatit, aby nestačilo krabičku pouze najít, ale bylo i oříškem ji otevřít. Keš vytvořil z plastové krabičky, ve které po otevření narazíte na jednoduché ovládací rozhraní – LCD displej, potenciometr, tlačítko a dvě LED signalizující stav otevřeno/zavřeno. Vaším úkolem je hrát hru Šibenice. Pokud se vám povede vyhrát, servomotor otevře západku a vy se tak dostanete k obsahu keše. Použitou deskou je Arduino UNO.

Více informací, zapojení a kód naleznete na serveru GitHub.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/05/08/puzzle-locked-geocache-provides-an-extra-challenge/ a mírně upraveno.

Hacker MmmmFloorPie sestavil v roce 1989 jako školní projekt zařízení, které bylo řízené čipem Motorola 680000 a umělo nahrávat a přehrávat zvuky. Průběh nahraných zvuků bylo také možné zobrazit na jednobarevném CRT monitoru. Ten autor pořídil samostatně za $20 dolarů a společně s řídicí elektronikou jej umístil do kartonové krabice, ve které přišel. I přes to, že je použití kartonové krabice poměrně riskantní, jedná se i dnes o velice zajímavý projekt.

Když autor školní projekt po mnoha letech objevil v garáži, zkusil ho zapojit a bohužel nefungoval. Nevzdal se ale a rozhodl se mu vdechnout nový život pomocí desky Arduino UNO. Původní čip Motorola 68000 a další elektroniku využívá ke generování signálů pro ovládání displeje, takže ulehčí výpočetní výkon Arduina.

Hotový projekt

Více se o projektu můžete dočíst na serverech Imgur a Reddit.

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2017/05/16/ancient-crt-monitor-revived-using-an-arduino-uno/ a mírně upraveno.

Asi jste si všimli, že jsme před pár dny vypustili do světa 2. vydání knihy Průvodce světem Arduina.

Na Facebooku proběhly soutěže u příležitosti tohoto vydání a kniha je už nyní k dispozici na e-shopu, kde si ji můžete také koupit. Napadlo mě udělat článek s malým ohlédnutím k tomuto projektu první české knihy o Arduinu. O tom jak projekt vznikl a co ho provázelo.

Arduino vlna

S Arduinem jsem se skamarádil někdy v roce 2009. V té době se u nás v České republice o Arduinu ještě moc nevědělo a lidé na slovo Arduino reagovali s udiveným výrazem. Bylo ale jasné, že ta vlna tu jednou přijde.

Také já jsem v roce 2010 své Arduino aktivity orientoval spíše za hranice Česka, kde jsem sbíral zkušenosti z různých Arduino projektů, distribuoval  Arduino komponenty vlastní tvorby, nebo od různých firem jako Sparkfun nebo Seeed Studio. Realizoval jsem různé projekty s vlastním GSM Shieldem a budoval Arduino obchod. Celý e-shop HW Kitchen byl jen v angličtině a postupně všechno dostávalo větší obrátky. Nejvíce mi ale chyběl kontakt s českou komunitou bastlířů a nadšenců, kde bych se mohl aktivně podílet.

Hledání Arduina v Česku

Koncem roku 2013 jsem navázal spolupráci se Zbyškem Vodou, výjimečným kutilem a programátorem, a začali jsme vydávat různé tutoriály o Arduinu. Jednalo se hlavně o základní informace jak to programovat a zapojit. Snažili jsme se do článků vždy zapracovat praktické příklady s Arduino programy, aby si to lidi mohli vyzkoušet a aby to nebyla jen suchá teorie. Na anglickém e-shopu HW Kitchen vycházely tyto články téměř rok. Tutoriály měly nakonec velký ohlas. V té době už bylo Arduino hodně také u nás v Česku a konečně se vzedmula i česká Arduino vlna. Osobně znám pár českých bastlířů, jejichž kreativita a schopnosti tvořit věci se nezastaví před ničím. Takto vlastně vnímám osobu pravého zkušeného českého bastlíře, který si dokáže poradit opravdu s kdečím a z minima součástek udělat pořádný projekt. V zahraničí jsem se s ničím podobným nesetkal.

Portál Arduino.cz

Bylo vidět, že tahle vlna chce něco mnohem víc a tak jsem založil nový portál Arduino.cz – český webový magazín o Arduinu. Začali jsme dělat články, titulkovat videa, bastlit projekty a publikovat. Mým cílem bylo oslovit komunitu českých bastlířů a vytvořit prostor, kde bude možné volně sdílet projekty a nápady, dozvídat se o novinkách a zajímavostech a také aktivně komunikovat a získávat informace s využitím dnešních dostupných technologií.

Arduino e-book zdarma

Ze všech Arduino článků jsme pak vytvořili e-book, který jsme zdarma začali nabízet na hlavní stránce portálu Arduino.cz. Z kontaktů, které se podařilo získat bylo jasně  vidět, že Arduino komunita v ČR jsou hlavně začátečníci, ale za to neskutečně motivovaní tvořit nové věci. Díky všem, kteří se zaregistrovali a vyplnili dotazník. Pomohlo nám to lépe pochopit potřeby české Arduino komunity a nasměrovat další aktivity. K tomuto datu je v databázi už asi 30 tisíc lidí, kteří mají s Arduinem nějaké plány!

České Arduino fórum

Na začátku roku 2015 jsme spustili i české diskuzní fórum o Arduinu a dále plnili portál Arduino.cz novými články a příspěvky. Pravidelnou součástí kontaktu s komunitou se pro mě stalo zasílání informačních emailů. Budování Arduino komunity pro mě bylo a je velmi důležité a také něco, co mě velmi naplňuje. S odstupem času ale mohu říct, že to tehdy nebylo jednoduché období. Uvědomil jsem si, že anglický eshop HW Kitchen, který navíc běžel na problematickém systému, nemůže všechny tyto aktivity uživit. Naštěstí se podařilo získat nějaké prostředky z vývoje hardware Arduino a Open Source projektů, a z toho jsem provoz dalších aktivit financoval. Nyní také probíhá přestavba Arduino e-shopu HW Kitchen na plně český internetový obchod.

Komunita si zaslouží knihu

Koncem roku 2015 přišel ten nápad, vytvořit první českou knihu o Arduinu! Komunita si ji přece rozhodně zaslouží!

Pokud se jedná o způsob získávání důležitých informací, já osobně preferuji knihy. Nejvíce si je dokážu užít v poloze vleže a možnost dělat si tužkou poznámky je prostě super. Doufal jsem, že tady je více lidí, kteří to vidí podobně. Ono vydat knižně něco, co se dá z internetu stáhnout zdarma, ehmm… no víte asi co myslím. Říkal jsem si, že to možná bude fiasko, ale na druhou stranu jsem moc chtěl, aby se o Arduinu mohl dozvědět doslova každý. Moc jsem si přál, aby byla kniha dostupná pro každého bez ohledu na věk, finanční možnosti nebo internetovou gramotnost. Byl zrovna konec roku a přišlo mi to prostě jako dobrý nápad, abych stihl nové knihy dodat pod stromeček na Vánoce. Navázal jsem spolupráci s nakladatelstvím Martin Stříž a další cesta se otevřela.

Celý e-book prošel grafickou úpravou a gramatickou korekturou, přibyla také kapitola o Éspéčku a prostor na Arduino poznámky. Dohromady 240 stran Arduino informací!

První česká kniha o Arduinu se rodí

16. prosince 2015 jsem z tiskárny obdržel prvních 5 výtisků. Kniha vypadala prostě dobře. Jen to písmo bylo menší. To byla daň za dobrou cenu knihy. Teď to rychle stihnout, aby to bylo na Vánoce. Bohužel se v tiskárně pokazil lepící stroj a tak se výtisk finální série musel vyřešit jinde. Byl to fičák, ale naštěstí se všechno podařilo stihnout.

Průvodce světem Arduina první kusy

19. prosince 2015 jsem z tiskárny přivezl rovných 200 ks! Paráda! Ale to jsem ještě netušil, co bude dál…

Průvodce světem Arduina – série 200 ks

V neděli 20. jsem vytvořil produktovou stránku knihy a odpoledne jsem odeslal informační emaily o nové knize na Arduino komunitu. Uf, všechno bylo nachystané. Konečně ze mě spadlo napětí a tak jsem si šel dobít baterky na bazén. Věděl jsem, že do vánoc to stihneme zaslat, a to byla opravdu úleva. Když jsem pak ještě mokrý v šatně kontroloval pípající mobil, zjistil jsem, že jsme zasypaní objednávkami. To, co se stalo, jsem opravdu nečekal…. těch 200 ks bylo prodaných. Tohle mě zaskočilo trochu více. Celou dobu jsem se soustředil na to, abych to stihl vydat do Vánoc. Nějak jsem ale neřešil, kdo to všechno bude balit a odesílat v případě, že bude větší zájem. Bylo nutné všechny adresy ručně nacvakat do fakturačního programu, pak zadat zas ručně na portál DPD pro odeslání, zabalit a odvézt na DPD. No Vánoce 2015 pro mě byly ve znamení Arduino knihkupectví a ve většině mých nočních snů běhaly a poletovaly modrobílé knížky :). Každopádně to stálo za to a hodně lidem tahle kniha udělala pod stromečkem radost.

Dalších 1000 ks průvodce

V únoru 2016 proběhl dotisk 1000 ks. Měl jsem trochu obavu, že zájem nakonec nemusí být tak velký, ale aktivních Arduino bastlířů je tady v Česku už opravdu hodně. A přibývají pořád další. Ta kniha je asi probudila ze zimního spánku a za to jsem moc rád.

Trochu mě mrzely recenze s velkým „ALE“ kvůli malému písmu. Množství kladných hodnocení stejně velmi převážilo některé rozladěné komentáře s narážkami na to, že bychom měli ke knize dávat i lupu. Marné, to písmo se nepovedlo.

Průvodce Arduinem dospěl

Nyní v polovině června 2017 se podařilo najít způsob, jak rozumně vyřešit hlavní nedostatek knihy, a to méně čitelné písmo. Nakladatelství spolu s tiskárnou našlo způsob, jak knihu podstatně zvětšit a přitom nenavýšit razantně cenu za kus. Jsem moc rád, že se nyní podařilo odstranit tento hlavní nedostatek knihy. Navíc jsme opravili pár překlepů a zesílili obálku, aby kniha vydržela ještě víc.

Průvodce světem Arduina 2. vydání na vozíku

Český Průvodce světem Arduina tak tímto vydáním dospěl do své konečné podoby a nyní se zdá být jeho cesta u šťastného konce.

Průvodce světem Arduina 2. vydání – rozdíl

Chtěl jsem s vámi sdílet ten příběh a také vám poděkovat za to, že jste součástí Arduino komunity, bez které by tohle vyprávění rozhodně nedošlo až sem…

Rovněž děkuji Zbyškovi, bez kterého by tato kniha vůbec nevznikla.

Bastlení ZDAR!

Oldřich

Abych nezapomněl, tady jsou výherci soutěží u příležitosti nového vydání knihy:

Vojtěch Procházka
Lukáš Vacek
Tobiáš Dušta
Pavel Židek
Honza Berry Beran
Tomáš Hyneman Novotný

Výhercům gratulujeme a všem děkujeme za účast!